Rybářská výprava

Březen 7, 2013 in Články, ze života zvířat

plachetník modrý ( blue marlin ) bohužel ne ten můj...To jsem se takhle pohádal doma a naštvaně odjel na ryby vybaveny spoustou rumu a cigaret. Zapoměl jsem doma gpsku. Vyrazil na severovýchod směrem k ostrovu Coche, pruty nahozené jen tak pomalu vláčené voblery za lodí, pil rum, kouřil a pomalu se uklidňoval až na mě přišla dřímota, ze které mě probudil jekot brzdy od navijáku.

Bez mála čtyři hodiny jsem dost opilý sváděl souboj s největším blue marlinem (plachetník modrý ) jakého jsem kdy viděl na vlastní oči. Odhadem okolo dvou metrů a nějakých sto dvacet či stotřicet kilo váhy.

Je to nádherná, silná ryba, která svému českému jménu vděčí za svou obrovskou, všemi barvami hrající hřbetní ploutvi, je dokonalým  plavcem, mám za to, že jedním z nejrychlejších v moři vůbec, při zdolávání předvádí nádherné výskoky snad kolem pěti metrů výšky přičemž je ukrutně silný a neméně vytrvalý.

Skoro jsem ho chytil, dotáhl jsem ho až k lodi jenže alkoholové a lovecké opojení, v průběhu souboje jsem si nezapoměl nahýbat z nedopité lahve, a k němu příslušející obratnost a tělesná zdatnost mě patřičně vytrestaly. Jak se tak se pokouším přetáhnout rybu přes bok do člunu, prut jen tak pohozeny vedle sebe, někde pacholek sebral ještě trošku síly, ačkoli už hodnou chvíli je tak polehával na hladině,  obtočil mi kolem pravé ruky a zároveň svého ocasu lanko, které se v příštím okamžiku zachytilo za člunek na uvazování a jak sebou házel ve snaze zbavit se mé společnosti, rozmašíroval mi ruku, přerval lanko, zmizel v moři  no a já tam zůstal sedět jako pitomec s polámanou a pořezanou rukou.

Leč příběh nekončí. Dopil jsem rum a i přes dost nepříjemnou bolest v ruce usnul, přičemž dodnes nevím jak dlouho spal, probudil jsem se až po setmění ukrutnou bolestí v poraněné ruce a navíc naprosto bez představy o místě kde se právě nalézám. Celou noc jsem se chválil slovy, které obvykle nepoužívám ani v komentářích na cizích webech, natož abych si je psal na svůj vlastní, a proto jich zůstanete ušetřeni i vy

Ráno bylo slunečné avšak ukázalo se, že to nijak nepřispívá k určení polohy. Nicméně logicky jsem usoudil, že pokud jsem ještě pořád na moři, zpátky domů to bude na západ a nějak už tu jihoamerickou pevninu trefit musím. Jak se ukázalo později, odneslo mě to původně dost daleko na sever, takže jsem se pořád ještě mírně přiožralý a bez jakýchkoli dokladů vřítil plnou parou do vojenského  prostoru který oblopuje ostrov La Orchila nedelako pobřeží kam ústí obroské údolí na jehož svazích se rozkládá Caracas a především tam má své letní sídlo venezuelský prezident. Ne, nebyl jsem pozván na návštěvu, buď byl Hugo v práci, nebo na návštěvě u Fidela, nevím, každopádně jsem se cítil nevítaným a současně dost podezřelým hostem. Ale stejně mám Cháveze rád. Mám pocit, že kdzbzch něco obdobného předvedl v například v USA, nejdřív by mě zastřelili a až potom se pokusili zjistit co že jsem to vlastně zač.

Do přístavu mě doprovodila fregata venezuelského námořnictva, na kapitanát národní garda, pořád ještě za účasti ozbrojeného doprovodu absolvoval ošetření a následně dva dny vysvětloval kdo jsem a co tam dělám. Nevěřili mi, že jsem vyrazil z Rio Caribe jen tak na ryby a proto nemam zadne doklady. Ani jsem se moc nedivil a nerozčiloval, ono je to vzdušnou čarou nějakých čtyřista kilometrů.

Ruka, jak se později ukázalo, to odnesla pěti zlomeninami záprstních kůstek a rozřezaná byla tak, že  mě ji na třikrát operovali a následujícího měsíce mi pojišťovna vypověděla smlouvu na další ošetření v souvislosti s tímto úrazem.

Pro zájemce pořádáme rybářské výpravy… ;-)

mars.wé     září 2011